Kuki ♀, 2021
To tak jednou volala naše veterinářka, jestli bychom k sobě nemohli vzít březí toulavku. A my jsme prostě moc velcí měkkouši na to, abychom odmítli.
Kukinka u nás bydlela do svého porodu, hezky doma a v teple. Kukinka je naprosto úžasná a milá míca. A když si člověk získá její důvěru, tak je tak moc vděčná za každé pohlazení, že mám občas strach, aby se neuvrněla k smrti. Ale chce to čas… spoustu času. I ode mě občas odběhne, stáhne se a potřebuje zase prostor pro sebe. Nenutím ji být někým jiným. Vše je na ní. Mohu jí pouze nabídnout svoji lásku a záleží pouze a jen na ní, zda se jí rozhodne přijmout a jakým způsobem ji přijme. A přesně tak by to mělo ve spoustě ohledech fungovat i mezi lidmi. Kočku ani člověka nezměníte, on sám se musí chtít změnit. Mám proto obavy, zda Kuki vůbec najde nějaký domov. Potřebuje totiž člověka, ideálně zkušeného, který bude přemýšlet v podobném duchu. Nebude na ni spěchat a přijme ji takovou, jaká zkrátka je. Za rok z ní může být umazlený gaučák, ale taky nemusí. Vše je jen a pouze na jejím rozhodnutí. Mějme, prosím, tento respekt ke všem živým bytostem.
Kuki se nakonec rozhodla, že život venku je jí milejší. Pokojně si odkráčela ven a odstěhovala se k sousedům, kde si žije jako spokojená venkovka. Možná, že některým kočkám život venku přece jen vyhovuje více… tak užívej svobodu, Kukinko!
